‘Akce’

Na letošní tábor do Josefova jsme dorazili až v neděli po obědě.
Tentokrát to asi nebude na moc velké psaní, protože z tábora jsem nadšená opravdu nebyla.
I když musím uznat, že mladí a začínající psi si na své přišli. Dobře na tom byli i psi, kteří se už pár let drží na tom stejném místě a pokrok dopředu nejde znát.
Každý den byla poslušnost, kterou měla u mladých psů pod vedením Míša Ondřichová, starší pesany cvičil Venca Ondřich a zkouškové psy měl jako tradičně na starosti sám Jožka Kudrna.
Každý se snažil dát všem co nejvíc svých zkušeností, tak snad si z toho každý vezme alespoň něco.
1x-2x denně byla příprava na výstavu, kde se pesani s páníkama připravovali a seznamovali s tím, co je čeká na výstavě.
Na stopy se mohlo jet za panem Pokorným, mladí stopovali s Jožkem a někteří na stopu vyráželi sami.
Na stopy jsem vyrazila s Chieetkou i Argentíkem a byla jsem spokojená. Využila jsem pěkné travičky, kterou nikde v okolí nemám a stopa se mi líbila. Na poslušnost jsem chodila sama většinou hned ráno. Tak nějak jsme s Argentíkem do žádné skupiny nezapadali a i když jsem jednou nastoupili do řady, tak to nebylo to pravé, co jsem potřebovala.
Na celý tábor jsem se těšila hlavně proto, že konečně budu mít možnost zase zapracovat na obranách a udělat nějaký posun dopředu.
Všechno ale bylo jinak.
V neděli po příjezdu jsem se dozvěděla, že figurant tam byl už ráno a večer už nedorazí.
Dojel v pondělí, kdy jsem nechala psy jen tak „oťukat“, aby i Jara (figurant) věděl, co s nima můžeme dělat dál. Takže pondělní obrany nebyly ani obrany a po pravdě tak příšerný kousání co předvedl Argento i Chieetka, to už jsem dlouho neviděla. V úterý dojel figurant celkem brzo.
Vzhledem k tomu, že bylo teplo a psi mi leželi v kotci úplně vaření a jen tak odfukovali, tak jsem je na obranu ani nevytáhla. Ovšem to jsem netušila, že figurant už do konce týdne nedorazí.
Byla jsem opravdu hodně zklamaná a litovala jsem, že jsem raději nejela na Slavětín. No co už, příště budu chytřejší a dopředu si pozjišťuju informace o průběhu tábora.
V sobotu jsme jeli domů, dopoledne ale dorazil jiný figurant, tak alespoň před odjezdem jsme si mohli zakousat.
Jako každoročně se o naše hladové břicha starala Anežka a oběd byl v místní hospůdce. Taky z tohoto pohledu na tábor nemám žádné výtky!

Tábor jsme si se Sašenkou a Luďkem zpříjemnili návštěvou ZOO v Hodoníně, kde se nám líbilo a kam jsme se už nějakou dobu chystali.
V pátek proběhly zkoušky poslušnosti, které nebudu komentovat a na rozlučku se jako každoročně opékalo prasátko a hrála živá hudba. Prase bylo výborné, táborníci se skvěle bavili a já po pravdě byla ráda, že tento tábor už končí.
Z mého pohledu byl tento výcvikový tábor, co se kompletního výcviku týče, ten nejhorší za poslední 4 roky co tam jezdím

Ve dnech 10. – 17.7.2010 jsme se zúčastnili výcvikového tábora na krásném místě Moravskoslezských Beskyd v Tyře u Třince.
Musím říct, že tak pohodový tábor jsem ještě nezažila.
Ráno se jezdilo na stopy, pak byly obrany, kdo měl zájem mohl na poslušnost a večer opět poslušnost a obrana.
Celý výcvik ležel na bedrech Mirkovi Valentinovi a Lukáši Krausovi, kteří se snažili každému poradit a pomoc jak se dalo. Všechno probíhalo v klidu, pohodě, nikdo se nehádal a každý si určitě domů odnesl spoustu zajímavých informací.
Rekreační středisko U Haliny, nám zajistilo skvělé ubytování, vynikající jídlo a všichni jejich lidičky byli příjemní, ochotní a vycházeli nám vstříc.
Dvounohé dětičky si přišly taky na své, využívaly bazénu, houpaček, pískoviště a taky trampolíny, která zvlášť pro naši Sašenku měla obrovský úspěch.
V polovině týdne byl takový mini závod, abychom se všichni odreagovali, a myslím, že se zasmál snad každý. Aportování špekáčků a běhání psovoda do kopce s následným přivoláním psa a všechno na čas, to nemělo chybu. Taky aby jo, když Argentík vyhrál
Celý týden bylo hrozný vedro, sluníčko nás ani trochu nešetřilo a teploty vystupovaly nad 30°C každý den. Bylo to pro moje čtyřnohé miláčky opravdu náročné. No a nejen pro ně, já osobně byla z tepla a těch úžasných kopečků taky pěkně vyčerpaná.
S Argentíkem a Chieetkou jsem jezdila na stopu v průměru každý druhý den, poslušnost jsem úspěšně flákala a nechodila jsem s nima na ni. Pesany jsem nechávala jen kousat a pak putovali zpět do stínu. Někdy jsem měla pocit, že i tak je toho na ně až příliš.
Na letošním táboře jsem nepodnikla žádný výlet či výpravu po okolí, i když vidět by jistě bylo co. Ve volném čase jsem prostě jen odpočívala a relaxovala. A toho času až tak moc zase nebylo, protože Sašenka nás ani trochu nešetřila a krásně si to tam užívala. Užíval si to i Luděk, který skoro celý tento táborový proces absolvoval s náma. Jako pravej sportovec si vzal kolo a dokonce na něm i vyjel. Ovšem zpět se vracel opravdu zničenej víc jak Chieetka s Argentíkem dohromady. Jako relax pohlídal Sašku, zašel na pivko, pesanům donesl vodu, převrtal úvazový kolík a prostě snažil se pomáhat. Polovinu dne ale pořád něco pracovně řešil, telefonoval, vyřizoval…., ale i tak jsem byla ráda, že tam s náma byl!
Domů jsme se vrátili opravdu spokojeni.
Díky patří výcvikářům za trpělivost, manželům Urbanovým z Oslavan za milou společnost na chatce a zabavování Sašenky. Taky nesmím a nechci zapomenout na Míšu Valentinovou, která se každý den osvědčila jako hlídací „Míka“ a Sašenka si ji moc oblíbila.
Prostě bylo to SUPER!

Na tuto Voříškiádu jsem byla pozvaná s Argentíkem na ukázku výcviku.
Vzhledem k tomu, že sem na cvičák chodím jako host ráda, tak jsem pozvání přijala.
Zrovna jsem ale neodolala a přihlásila jsem i našeho maltezáka Falka.
Pro Falka to byla premiéra a zvládl ji dobře. Jen já trochu bojovala, protože přece jít do kruhu s maltezákem  je jiné než s dogou.Každopádně jsme to zvládli dobře a Falko se umístil na 2. místě v kategorii veterán rozpoznatelného plemene.
Pro zpestření dne byly zařazeny ukázky obedienc,  dogfrisbee  a klasického výcviku. Dále následovaly soutěže.
Sašenka s Falkem se předvedla v soutěži nejlepší dvojka, byla soutěž o nejlepší kožíšek a taky pes šikula, kde jsme viděli opravdu výborné výkony!
Osobně si myslím, že 1. ročník Voříškiády na Rybníčku se opravdu povedl. Počasí vyšlo krásný, sešla se spousta příjemných lidí a každý z nás si sobotní den určitě patřičně užil.

Organizátorům a sponzorům za příjemný den moc děkuju.

Foto:

První březnovou sobotu a neděli  jsem strávila na našem letošním prvním výcvikovém víkendu.
S Argentíkem a Chieetkou jsem jela na Zbraslav. (foto)
Celou tuto akci pořádal KK Taran Pohořelice a já k němu přišla přes svoji známou, která do Pohořelic chodí cvičit.
V podstatě kromě ní jsem tam nikoho neznala, takže celý víkend proběhl tak nějak v seznamovacím a cvičícím duchu.
Z mého pohledu byl pro nás celý víkend hodně poučný.  Celá poslušnost byla postavena na velké motivaci,
což Argentíka i Chieetku moc bavilo a já chodila z placu zničená a oslintaná až po ramena.
V poslušnosti jsem patřila pod dohled Zuzky Horké a doufám, že její rady mi v hlavě vydrží hodně dlouho.
Figurant Ivan Tomšík otestoval moje doginky na obranách. Byla jsem spokojená.
Nechtěla jsem pséky nikam tlačit, protože celou zimu nic nedělali. Můj cíl jim bylo připomenout,
co se po nich vlastně chce a to se mi snad i podařilo. Ivan vyhověl mým požadavkům, psi byli spokojeni
a já konečně s nima můžu začít něco dělat.
Po tomto víkendu jsem se rozhodla, že Chieetka už bude cvičit jen tak pro radost a s největší pravděpodobností
letos nepojede na žádné závody. Nemocná nožka stále zlobí a za každou cenu ji do závodů nebudu tlačit.
Velké poděkování patří Jitce Turbákové, že mě na víkend nalákala, další díky patří výcvikářům
Zuzce Horké a Lence Navrátilové, figurantům Ivanovi Tomšíkovi a Vojtovi Konečnému
a snad poprvé za celou dobu co jezdím na Zbraslav musím pochválit jídlo a obsluhu!
Víkend se vydařil a byla jsem spokojená.

Děkuju vám všem za společnost, trpělivost a fotky!

Autorka fotek je Renča Navrátilová.

Dne 3.10.2009 jsme se s Chieetkou a Argentíkem zúčastnili II. Ročníku Whitney Cupu, který  jak už jsem psala loni je myšlen jako setkání dogařů, kteří se chtějí potkat, chtějí si zavzpomínat na své přátele a chtějí udělat krásný výlet pro své dogy a pro sebe.
Tentokrát s náma jel i Luděk a naše známá Lucajda s boxerkou Carie. Jen ráno jsme se nějak nemohli vymotat, tak do Sloupu jsme dojeli s menším zpožděním, ale ten posilňovací úvod jsme stihli.
Letos se nás sešlo 18 pesanů a z toho 14 dog. Cesta proběhla tak nějak v klidu. Utvořili se skupinky, psi si běhali, hráli a já musím přiznat, že jsem první úsek cesty ani nevěděla, že mám Argentíka, protože si to tak užíval, že běžel se skupinkou před náma a tam si hrál s dogoušama. Už jsem přemýšlela, jak budou na Macoše překvapení, když přiběhne Argentík bez nás, jak ho tam budou odchytávat a já nevím co se mi ještě honilo hlavou. Každopádně ale nic z toho nebylo potřeba, protože milej zlatej jak si trochu vyhrál a pomazlil s pocestnýma, tak se za náma vrátil a zbytek cesty už si vystačil jen s Chieetkou a boxerkou.
Luděk jel na kole a já s Luckou jsme šlapaly se Saškou v kočárku, u toho jsme pěkně plkaly a kochaly se okolím. Výstup na Macochu se mi letos zdál nějakej lehčí, i když určitě nebyl. Sašule ho absolvovala v šátku, Lucka tlačila kočár, já aby to neměla tak náročný, tak ho táhla a pak nám naproti a na pomoc došel i Luděk, takže to bylo dobrý.
V povinné pauze na Macoše jsme zatli zuby u ne příliš ochotné mladé paní u výčepu a posilnili jsme se gulášovou polívkou a nějakým pitím. Celkově tam letos bylo i dost lidí a jak je normální, tak ne všichni zrovna oplývali láskou ke psům. Ovšem připomínka:“ Tu snad mají sraz obludy z celé Evropy“ mě opravdu pobavil.
Zpáteční cesta byla v klidu a pohodě úplně. Všichni jsme si spokojeně cupitali až zpět k hotelu Broušek, kde většina zúčastněných už čekala.
Chvilku jsme poseděli, poplkali, vyslechli jsme vyhlášení výsledků a předání cen a spokojeně jsme se vraceli domů.
Počasí vyšlo úplně nádherný a byl to opravdu moc pěkně strávený den.
Maruško děkujem!

Dne 5.9.2009 jsem oprášila pesany a zúčastnila jsem se Bendova memoriálu, který se konal v Českým Krumlově.
V pátek před odjezdem jsem opět řešila, jestli Chieetku vzít či nevzít, ale nakonec jsem ju vzala s tím, že pokud bude kulhat moc, tak ze závodu odstoupíme.
V pátek večer bylo tak nějak neživo, celkem jsem byla překvapená, protože většinou to bývá naopak a všichni se všema chtějí co nejvíc věcí probrat. Možná to bude i tím, že před 14 dny byla klubová výstava, kde jsme se skoro všichni viděli a splkli už tam. Zobrazit celý text »

Letošní léto jsem se poprvé účastnila i druhého výcvikového tábora pro německé dogy, který se konal v Potštejně v kempu u zámečku.
Musím říct, že prostředí kde se samotnej kemp nachází je krásný a okolí vybízí k různým výletům a opravdu je na co koukat a kam vyrazit.
Líba, Tonda, Irča a jejich pomocníci se snažili dělat vše pro naše pohodlí a z této stránky pohledu na celý tábor nemám co vytknout.
Zobrazit celý text »

11.7.2009 jsme se zúčastnili stezky odvahy, která byla takovej bonus táborníkům, kteří vydrželi do neděle.
Nepíšu to přímo k táboru, protože spusta lidí už byla dávno doma a hodně jich o této akci ani nevědělo.
Já osobně zůstala schválně do neděle, abych si tuto akci nenechala ujít, protože už jeden rok mi unikla a pak mě to mrzelo.
Zobrazit celý text »