S Argentíkem jsme se zúčastnili pouze 5-ti výstav. I přes to jsme si dojeli titul Grand šampion ČR a co nás těšilo mnohem víc bylo to, že jsme splnili i podmínky udělení titulu Interšampion.
Takže rok 2011 hodnotím jako výstavě úspěšný!

Chieetka na žádné výstavě nebyla, ale spolu s Argentíkem se zúčastnila letního výcvikového tábora v Záměli u Potštejna a taky se ukázala na Bendově memoriálu, kde startovala v kat. ZM a kterou i vyhrála.
Argentík ve výcviku taky nezahálel. Byl také na výcvikovém táboře v Záměli a hned přejel na další výcvikový tábor do Podhradí nad Dyjí. Tu úspěšně složil zkoušku ZM a tím si otevřel dveře k vystavování na národních výstavách a výstavách pořádaných klubem ve třídě pracovní.
I Argentík co umí ukázal na Bendově memoriálu v Bzenci, kde startoval stejně jako Chieetka v kategorii ZM a byl druhý, hned po ní.

Na podzim jsme nechyběli na Whitney cupu, kde jsme teda nebyli kompletní, protože Chieeta zrovna hárala a nebylo by moudré ju tam brat s sebou. Každopádně v Moravském krasu bylo jako každý rok nádherně.

Speciálních výcvikových víkendů jsme se letos moc neúčastnili, po pravdě jsem ani cvičení neobětovala tolik času, jak bych chtěla. Jo, z jedné stránky mi je to líto, protože jsem promarnila čas, kdy Argentík opravdu mohl dokázat ve výcviku mnohem víc. Ovšem na druhou stránku toho nelituju, přece jen se nám v březnu rodina rozrostla o syna Bertíka a i on potřebuje moji péči.

Co bude v roce 2012 netuším, kolik toho navičíme je zatím ve hvězdách, jediné co zatím vím je to, že jaro bude trošičku náročnější ……
Každopádně si přeju, aby ti moji čtyřnozí miláčci byli zdraví a dělali nám po celý rok dobré společníky!

Maruško a všichni účastníci, díky za super sobotu!

Foto: Zuzka Štachová

Podrobnější článek jako tradičně v akcích!

Do Bzence jsme vyrazili už v pátek.
Musím říct, že když jsem viděla cvičák, tak jsem opravdu zírala. Byl to obrovský plac u lesa, posezení, kantýna, odkládačky a pár místních lidí.
Cvičák byl dobře řešen v tom, že když se na place cvičilo, tak žádný příchozí ani přijíždějící nikoho nemohl rušit. Bylo to pěkně oddělený. Od cesty zastřešené posezení, na druhé straně kotce a oddělená plocha k výcviku. Cvičák fakt pěknej!

V pátek se moc dogařů nesešlo, ale pár nás přece jen bylo, tak jsme maličko poplkali, kdo chtěl měl možnost si zakousat na figuranta Petra.
Já tuto možnost využila.
Po nějaké té hodince na cvičáku jsme vyrazili k Alči Čapkové, kde jsme měli domluvenej nocleh.
Spat se dalo i na cvičáku, ale nebudu nikomu nic nalhávat, s děckama jsem prostě chtěla jít někam, kde budeme mít klid a děcka normální postel a teplo.
Takže předzávodní večer jsme strávili u pivečka, slivovičky, nějakých dobrůtek a v příjemném rodinném prostředí Čapků.

V sobotu ráno jsme vyrazili závodit.
V 8.00 hod. Byl nástup a pak se vyrazilo na stopu. Jela jsem jen já a pan Foukal.
Už když jsem našlápla stopu Argentovi jsem věděla, že to moc slavný nebude a taky to nic moc nebylo. Argentík pořádně nenačuchal na nášlapu a vyrazil. Po chvilce ale zjistil, že ten terén je nějakej divnej a nějak zapomněl, co má dělat. Ne, přeháním, ale prostě nějak zablodil a já selhala taky, protože jsem si stopu vůbec nemohla vybavit, takže jsme bloudili spolu.
Slibovala jsem si od něj víc a doufala jsem, že když už bude čuchal jakkoli, tak alespoň pěkně rychle zalehne předmět. Ani nebudu říkat, jak to dopadlo. Každopádně stopa fakt nic moc a mohla jsem být ráda za 33 bodů. (takovej mizernej počet by mi nestačil ani na složení zkoušky)
S Chieetkou to bylo o poznání lepší. Přibližně jsem věděla, kde mi stopa vede, dokonce i kde je lom. Chieetka vyšla pěkně, ale nějak jí ten terén taky zmátl a nečuchala ani z poloviny tak jak to umí. Každopádně stopu došla a počet bodů by na zkoušku stačil.
Stopa pana Foukala opět neměla chybu. Gaston je zkušený stopař, takže tam jedničková stopa byla takřka na plný počet bodů.

Po návratu na cvičák následovaly poslušnosti.

Začínala kategorie ZZO, kde se nám ukázalo celkem 5 dvojic.
Z mého pohledu jsme mohli vidět pěkné výkony.
Následovala kategorie štěňat, kde se ukázalo jedno šikovné štěňátko, kterému to začínající cvičící paníčka Olga nekazila.
V kategorii ZM jsem startovala já s Chieetkou a Argentíkem. Tu jsem věřila víc Chieetce, ale nakonec mě Argento překvapil a odcvičil líp on.
Poslušnost zvládl na 45 bodů (50), body stratil převážně na tom, že jsem mu povel musela při dvou cvicích zopakovat 2x. Dacan, zase dělal, že to co slyší se mu jen zdá, nebo si myslel, že si z něj dělám srandu. Ale nevadí, byla jsem z jeho výkonem spokojená a myslím, že by byla spokojená i Mirka Marcišinová! Chieetka necvičila špatně, ale cvičila pomalu a sedala si hodně ze šikma.
Každopádně jsem na ni ale byla pyšná, protože s opicou opravdu vůbec necvičím a na závod jsem ju přihlásila hlavně pro účast. Chtěla jsem, aby byla ještě vidět a zajímalo mě, jak se s atmosférou závodu dokáže poprat. Nenechala mě ve štychu jako nikdy. Je to zlatá fena!!!!

Na obranách to bylo dost vyrovnaný. Argentík neoběhl zástěnu ale Chieetka ano. Chieetka selhala u nápřahu, ale hned to napravila. Nějak ju to moc překvapilo, ale mě zas tak moc ne. Každopádně celkovej dojem nebyl tak špatný.
Dobrá, přiznávám, že zákusy nebyly tak razantní jak by být mohly, ale…… Byla jsem spokojená.

Celkově to dopadlo tak, že v kategorii ZM vyhrála Chieetka a Argentík byl druhý.

Celkový vítězem Bendova memoriálu byl Gaston Bonoda.
Musím říct, že zaslouženě. Gaston byl po operaci očí, den před Benďákem byl pod narkózou na vytahování stehů a jeho zrak nebyl v pořádku. I přes to krom krásné stopy odcvičil celou poslušnost, která jak se netajím se mi nelíbí, ale přes svůj handicap ju opravdu zvládl dobře. Na závěr zvládl bez selhání i celou obranu.
Myslím, že za jeho bojovnost i výkon si celkového vítěze zasloužili. Velká gratulace!!!

Celý den nás provázelo pěkné počasí a všichni jsme se dobře bavili.

Po závěrečným defilé, vyhlášení výsledků a předání cen celý letošní Bendův memoriál skončil.

Poděkování patří sponzorům za krásné ceny, Jaromírovi za dobrou organizaci závodu, bzeneckým kynologům za jejich pěknej cvičák a příjemnou společnost.
Velké a zaloužené díky patří i figurantovi Petrovi a hlavně panu rozhodčímu Vávrovi, který nás držel v dobré náladě

Foto:  Zuzana Štachová

Hned po příjezdu jsem byla z okolí a prostředí, kde se tábor konal maximálně nadšená.
Krásně upravenej plac na cvičení, přední část lemovaly chatky, kde část účastníků byla ubytována. Ostatní bydleli v hlavní budově, která měla pěkné prostorné pokoje. Dole byla restaurace, kde jsme trávili rádi svůj čas. Za hlavní budovou se nacházelo parkoviště, pár chatiček a odkládačky pro psy. Kolem cvičáku tekl potok, takže pesani se mohli jít ochladit a všude kolem byl les a kopce. Prostě krása!

Všichni táborníci byli rozděleni do skupinek, ve kterých chodili na poslušnost a jezdili na stopy.
Individuální výcvik taky nebyl po domluvě žádný problém.

Stopy a obranu měl na starosti Mirek Valentin. Přesné časy jako v Potštejně tu dány nebyly, ale i tak to fungovalo a psi měli čas odpočívat.

Poslušnost byla Mirčina parketa. Ona je prostě kouzelnice a kdo se drží jejich rad, tak má zaručený úspěch. Jen škoda, že i když to vím, tak se toho moc nedržím. Po pravdě jsem získala zase novou motivaci a chuť do cvičení, takže doufám, že to během podzimu a zimy všechno nějak doladím.

Na tomto táboře jsem totiž konečně vytáhla Argentíka i na poslušnost. Jo, byl to trochu boj, ale po takové době nicnedělání se nedalo nic jinýho ani čekat.
Chieetka tu s náma nebyla. Po prvním táboře jsem ju nechala doma odpočívat.

Obrany bývaly večer s Mirkem a pořadí psů bylo daný, takže to pěkně odsýpalo.

Na táboře se sešla úplná všehochuť psů. Takže člověk měl možnost vidět, jak se dá cvičit s př. voříškem, boxerem, ovčákem, howawartem, briardem, dobrmanem, novofundlaňanem, vlkodavem atd. Prostě paráda!

Okolí Podhradí úplně vybízelo k nějakému výletu. S Luděm, který celý týden v mé nepřítomnotsti poctivě hlídat Sašku s Bertíkem, jsme vyrazili na hrad Corštejn, Bítov a do Vranova na zmrzku. Prostě jsme si to krásně užívali a vzhledem k tomu, že v celým areálu jsme neměli ani signál, tak to byl i týden bez telefonu.

Jinak nesmím zapomenout zmínit místní stravu. Tak výborný jídlo co jsme měli tu, to jsem ještě nikdy nikde nezažila. Měli jsme plnou penzi a nebylo jedinýho jídla, které by nás zklamalo. S chutí jedla i naše Saška, která nás překvapila hned první den, kdy talíř doslova vylízala. No a za zmínku stojí i její první snídaně formou švédského stolu, kdy dorazila k švédskému stolu, rozhlídla se a udiveně řekla: „Nemůžu papat, nemám tady židlu!“

Na závěr tábora byly uspořádány zkoušky.
Jak já to námám rada zkouškovat po táboře, natož po dvou po sobě a ejhle….. Hned první den mi bylo Mirkou oznámeno, že v pátek jdu na zkoušku, a když to řekla Mirka, tak to platí. Jí se v tomto oponovat moc nedá a ani jsem se moc nesnažila.
Takže v pátek jsem s Argentíkem nastoupila ke zkoušce ZM a byla jsem moc ráda, když jsme zkoušku složili. Historie se opakuje, nebýt Mirky, tak se nedokopu snad nikdy nikam. Patří jí velký dík, fakt jsem ráda, že ju mám !!!:-)

Tomuto táboru nemám co vytknout, nebo alespoň teď si nevybavuju nic tak zásadního, co by mi vadilo.

Závěrem tedy jen velký dík za tento tábor a příští rok to snad vyjde a my zase rádi dojedeme!

Do příjemnýho prostředí kempu u zámečku jsme dojeli v sobotu odpoledne. První část tábora převážně pršelo, ale nějak to nevadilo.

Každé ráno se chodilo na stopu, kterou měl pod svou kontrolou Jarda Vidrna. Každý, kdo chtěl jít stopovat se den předem napsal na určitý čas a tak ráno zbytečně nikde nikdo nepostával. Stopovat se chodilo na přilehlé louky a pěkně to klapalo.

Poslušnosti měli pod kontrolou Peťka Križianová, Eliška Šídová, Jana a Rosťa Eliško-Šídovi. Cvičení taky bylo rozděleno na určitý hodiny a vzhledem k tomu, že místa na cvičení je tu dostatek, tak během dopoledne se vystřídali klidně i na individuálkách všichni, kteří cvičit chtěli.

Obrana s Jardou Vidrnou bývala večer, pořadí bylo daný, takže každý věděl, kdy má jít kousat. Prostě to fungovalo a já byla spokojená.
Pse jsem po víc jak roce oprášila, teda jen na stopách a obraně, protože na poslušnost jsem nějak nechodila. Každopádně se mi to líbilo. Kdo cvičit chtěl, tak možnost určitě měl a kdo se přišel jen rekreovat a bavit se, tak se zaručeně taky nenudil.

Jinak jako každý rok se tu sešla spousta prima lidí a tak nějak se sem všichni vrací rádi. Když se necvičilo, tak se sedělo, povídalo a prostě jsme se bavili.

Luděk tento tábor měl pracovní, takže si ho moc s náma neužil a já byla ráda, že tam bylo dostatek hlídacích tet, které na Sašku a Bertíka dohlídly.

Letos jsem absolvovala jen jeden výlet na Potštejn a jinak jsme se poflakovala v kempu. Ovšem o zábavu nouze nebyla…..

Jeden den byla připravená dětská psí výstava. Každý dítko co se tábora účastnilo, mělo možnost vyzkoušet vystavit svého pséka. Děti byli rozděleni do kategorií podle věku a každý se k tomu stavěl zodpovědně. Byla sranda pozorovat, jak se všichni snažili, aby se jim to povedlo co nejlíp a ne vždy se dařilo hned ze začátku

Jak bývá v Potštejně zvykem, konal se i sranda závod, kterého jsem se účastnila poprvé. Byla to opravdu komedie se vším všudy. Každopádně jsme se super pobavili a co nám uniklo v reálu, tak úžasně zachytila Lenka na fotkách, takže se můžeme bavit pořád.

Pro prcky byla uspořádána i olympiáda. Ještě před začátkem jely děti na bryčce do Potštejna na zmrzlinu, aby se jim lépe sportovalo. Pak následovalo zahájení, které začínalo zapálením olympijského ohně a pak už vypukla ta pravá olympiáda. Závodilo se v hodu míčkem do dálky, na cíl, skok daleký, skok daleký s rozběhem, různé běhy, překážky, cros a taky chytání piškotů. Pro sychr, že děti budou dostatečně unaveni byla soutěž i družstev. Jako štafeta v bludišti či přetahování lana.
Prostě byla to paráda, po ukončení sportovních disciplín měli dětičky krásně nachystáno občerstvení a večer vyhlášení výsledků s uhašením olympijského ohně.
Celá olympiáda svůj účel splnila. Saška spala ještě dřív, než jsem stihla dojít večer na obranu

Celý týden utekl hrozně rychle a já věřím, že příští rok se tam zase v hojném počtu sejdeme.
Bylo to prima, dík!!!

Foto: Klobásová Lenka