Ve dnech 3.-12.7.2009 jsme se zúčastnili výcvikového tábora v Josefově.
Letos byl pro mě tak nějak premiérový, protože jsem tam byla fakt celou dobu a nikam jsem v průběhu nemusela odjet.
Po pravdě ale ani teď skoro týden po návratu domů ještě nemám v hlavě srovnaný klady a zápory celýho tábora. Tento tábor nějak moc rychle utekl, bude to i tím, že jsem nějak „nic“ nestíhala. Jožkem jsem byla požádána o výcvik jedné skupinky, a protože letos bylo hodně štěňátek, tak jsem cvičila s jejich jednou částí a druhou část měl na starosti Emil Peitz.

Každý den začínal stopou, na kterou jsem vyrážela s Chieetkou i Argentíkem, kterej konečně měl možnost okusit kouzlo stop. Jak moc mu to půjde se uvidí, až budu mít v okolí nějaký vhodný terény, kde ho znova otestuju.
Po stopách byla snídaně připravená Anežkou a následoval výcvik.
Moji svěřenci, Jardem Hyjánkem nazvaní „Berušky“ se snažili a každej den bylo vidět, že to jde psům i páníkům líp a líp.
Během dopoledne se všichni vystřídali na poslušnosti. S Argentíkem jsem chodila cvičit většinou chvilku po výcviku štěňat a Chieetka, ta bohužel jen odpočívala v kotci a chodila na krátký procházky nebo se ochladit do místního „brčálníku“, protože měla nemocnou pacinu.
Chieetky nemocná pacina a tím stop cvičení na táboře mě hodně mrzelo, protože jsem si s ní konečně dala nějaký cíl, který teď už mám v nedohlednu. Ale na druhou stranu její zdraví je mi milejší než všechno kolem.

Odpoledne bývalo volno, bylo teplo, většina táborníků vyrážela k vodě a já čas trávila se Sašenkou, kterou celý dopoledne hlídával Luďánek. Hlídacích tet ale bylo víc a Saška byla hodný, spokojený a trpělivý dítko. Je to prostě POKLAD.

Každej večer začínal pěknej kolotoč.….
Cvičit se štěndama, s Argentíkem, pak obrany, něco pojíst, Sašulu nakrmit a uspat, psům dat baštit a všechno v krátkým časový inervalu, abych měla klid na večerní zhodnocení výcviku a taky abych mohla po tom kolotoči na chvilku vypnout i já. Musím přiznat, že tento večerní kolotoč mě po celým dnu fakt unavoval a spávat jsem chodila brzy.

Na tábor opět zavítali záchranáři z Hodonína, kteří nám zpestřili nedělní odpoledne.
V týdnu nechyběla ani beseda s MVDr. Šťouračem a závěr tábora patřil opékání selete, které jsem díky „berušákovi“ Tondovi ochutnala i já a musím říct, že se fakt moc povedlo!

Letošní tábor proběhl tak nějak klidněji než předchozí, i když k nějaké té výměně názorů taky došlo.
Začátkem týdne z tábora odešel i Jožka Příkaský, který měl na starosti stopy pokročilejších psů a výcvik jedné mezi skupinky. Byla to škoda, moc nás to mrzelo, ale nezbývalo než to zvládnou i bez něj a doufám, že Jožka bude zase brzo fit 

Tento tábor byl i hodně motivační pro začínající pesany a páníčky, protože na konci tábora se vyhodnocovalo 5 nejnadějnějších začínajích psů ve stopě, poslušnosti i obranách. Pořadí určoval team výcvikářů, takže Jožka Kudrna, Emil Peitz a „moje maličkost“. Ceny pro tyto pejsky zajistila CHS Silva Tarok.
Páteční dopoledne patřilo zkouškám dle NZŘ, které pískal pan rozhodčí Milan Oliva a zkoušky splnili 4 pesani, z toho 2 ND. Gratuluju jim!

Celou dobu se o naše hladové břicha a žíznivé krky starala Anežka a na obědy se chodilo do místního hostince, kde při pojídání dobrýho oběda se nám dělaly až boule za ušima 
Všichni účastníci tábora si domů krom pěkných zážitků a užitečných rad odnášeli i pamětní listy a já věřím, že všichni byli spokojeni a brzy se s nimi někde potkám.
Děkuju všem za účast, Beruškám za poslušnost a spolupráci a těším se na vás!
Poděkování patří i všem výcvikářům, sponzorům, Anežce a taky všem hlídacím tetám a strejdům, kteří trochu svého volného času věnovali naší Sašence.

Děkuju!