Hlavní stránka » Reportáže z akcí » Stezka odvahy 11.7.2009

Stezka odvahy 11.7.2009

11.7.2009 jsme se zúčastnili stezky odvahy, která byla takovej bonus táborníkům, kteří vydrželi do neděle.
Nepíšu to přímo k táboru, protože spusta lidí už byla dávno doma a hodně jich o této akci ani nevědělo.
Já osobně zůstala schválně do neděle, abych si tuto akci nenechala ujít, protože už jeden rok mi unikla a pak mě to mrzelo.
Letošní trasa byla sice krátká, ale pesany i nás na ní čekalo spoustu překvapení.

První kolo jsem šla s Chieetkou. Ta si klidně vykračovala, nějaký zvuky ji nechávaly chladnou, jindy už zpozorněla a čekala co bude a na závěr se i pěkně lekla, ale pokaždé se hned probrala a vracela se zpět chránit paníčku. Kdyby nebyla na vodítku, tak nevím, kolik našich „strašidel“ by se vrátilo s natrženou halenou :-)

Druhé kolo Argentík! Nóóó, to by člověk nevěřil, co je toto za psa. Hned na začátku si málem spálil čumák, protože zkoumal svíčky ve sklenkách, kterýma jsme měli značenou cestu.
Po první překážce, kdy nechápal, co to rachotí a proč ty petky se štěrkem „běhají“ přes cestu ani trochu nezpozorněl a stále se točil, aby zjistil, jestli ty petky byl sen nebo co vlastně?
Každopádně to řešil jen naoko, protože si pořád vesele poskakoval, cpal čumák do těch sklinek se svíčkama a nějakej podraz nečekal. Snažila jsem se ho nějak naťuknout, ale kdepak, on má svou hlavu a tak si vesele čuchal vedle v trávě. Prostě bylo mu to milejší a neměl důvod se zabývat mnou, když byl stejně na vodítku. Opičák jeden :-(
Jeho ledovej klid trval jen do chvíle, než se vedle nás ze stromu ozvaly strašný zvuky. To milej Argentík vzal nohy na ramena, já za ním vystřelila zrychlením asi z 0na100 km/hod z místa asi za 2 vteřiny a zbyl za náma jen oblak prachu. Strašidlo vydávající ty zvuky smíchem málem spadlo ze stromu a z okolí bylo slyšet skřehotání a smích ostatních zlomyslných oblud, kteří neodolali smíchu našeho strašidýlka.A to si ani nikdo nedovedl představit, jak jsem já ráda, že mám na nohách kopačky, tak nějak stíhám přehazovat nohy, držet rovnováhu a přitom jsem šťastna, že nejsem po zemi vláčená splašeným psem, který se řítí tmou :-)
Nakonec se mi ho podařilo zastavit, sice už to bylo v blízkosti dalšího strašidla, ale to naštěstí zůstalo v klidu. Kdyby na nás huklo, nebo vydalo nějakej zvuk, tak nevím, asi bych ho už nikdy nezastavila….
Každopádně jsem to moje černý zlato vzala zpět tam, kde se tak příšerně lekl. Známky strachu se na něm nijak neprojevily, jen koukal ostražitě do místa odkud zvuky pocházely.
Zbytek cesty už byl zase v pohodě. Argentík opět šel, jako by se nic nedělo a určitě byl spokojenej, protože paníčka by ho jistě ochránila :-)
Mladší holky psovodky si stezku odvahy taky pěkně užily, jen podle vyprávění si netroufám říct, kdo se víc lekal, jestli psi nebo holky, ale jedno vím jistě, psi se převlíkat určitě nemuseli :-)

Škoda, že se tato akce neudělala někdy v průběhu týdne, určitě by se zúčastnilo hodně lidí a vidět reakce psů za nepředvídatelných okolností určitě stojí za to.
Děkuju Jarkovi, že nakonec pro nás přece jen stezku odvahy zorganizoval a zpestřil nám tak poslední táborový večer.

Kontakt

Eva Dubšíková
Sadová 572, 664 42 Modřice

+420 774 242 313
dilegindi@email.cz, elegindiova@seznam.cz
www.dilegindi.cz

Německá doga | Deutsche Dogge | Great Dane
Chieeta z Josefovských bud | Chiméra Quincy Etc.

imagemakers © 2012 | webforpet.cz